Jistě se mnou budete souhlasit, že indiánská tématika nebyla ani nám, Středoevropanům, nikdy cizí. Prolínala se do našich dětských her, vzorů a ideálů, hledali jsme ji v knihách, filmech, písničkách a nakonec svým způsobem se její odraz objevil i v trampingu a jeho filozofii. Proto není divu, že i Jerry Pupál Vecka, někdejší šéf brněnské kapely Mariňáci, který emigroval do námi kdysi vysněné Ameriky, se k tomuto námětu vrací – třeba ve svých ověřenými fakty podložených knihách. Tentokrát si pro svou nejčerstvější publikaci s názvem Co viděla americká prérie zvolil jako ústřední téma problematiku indiánských válek. Pečlivě sbíral podklady, navštěvoval muzea a archivy, vyjížděl ze svého domova v colorádském Coniferu na místa jednotlivých historických bitev mezi bílými a indiány, fotografoval historická bojiště a pomníky připomínající tyto krvavé události a nakonec z toho všeho sestavil knihu, v českém jazyce, kterou ovšem vydal ve Spojených státech a distribuoval do své vlasti.

Zabývá se v ní nejen faktografií nejznámějších válečných střetnutí indiánů s bílými kolonizátory, ale snaží se dobrat i pravdivých logických důvodů k jejich vzplanutí. Nestraní přitom ani indiánům, ani bílým – prostě řadí proti sobě jednotlivé okolnosti a fakta, které nakonec vyvrcholily v dramatická krvavá střetnutí mezi oběma etniky. K jejich vzplanutí v ovzduší nabitém vzájemnými pocity nespravedlností a křivd kolikrát stačila až směšná záminka – jako třeba zatoulaná kráva. Dočtete se o tom, co pálilo indiány, čím se provinili bílí dobyvatelé a jak to všechno potom gradovalo až do tragických krvavých řeží. Na stránkách Pupálovy knihy figurují známé osobnosti indiánské historie jako Sedící býk, Bláznivý kůň, Cochise, Velká noha, Geronimo a další, ale i jejich protivníci na straně bílých – například generál Custer, Buffalo Bill, Kit Carson a jiní. To vše je doplněno řadou dokumentárních černobílých u barevných fotografií a portrétními kresbami Jiřího Procházky (Jury Cancáka).

Pro zpestření se autor Pupál v dílčích kapitolách zabývá i indiánskými tradicemi, náboženskými zvyklostmi a proroctvími, ale také nevšedním jídelníčkem prérijních indiánů, formami jejich lovu a jinými zajímavostmi, které nejsou až tak známé. Nevyhýbá se mimo jiné ani otázce krutých metod mučení, které bývají přisuzovány především indiánům, ale které podle získaných podkladů nebyly cizí ani bílým účastníkům těchto vyhrocených válečných střetnutí.

Závěr publikace patří kapitole věnované E.T.Setonovi, který stejně jako celá řada dalších spisovatelů byl celoživotním obdivovatelem a příznivcem indiánského způsobu života a myšlení, v sounáležitosti s přírodou, a který tuto filozofii aplikoval i do výchovy mládeže.

Pupálova kniha není román a ani se o to nijak nepokouší. Je to publikace, jejímž záměrem je  přiblížit komplikovanou problematiku vztahů mezi původními obyvateli americké prérie a bílými kolonizátory, včetně událostí, na které se díky nesmyslně prolité krvi prostě nedá zapomenout. A díky i této knížce se jistě nezapomene...