Redakce Portýra na devátém ročníku festivalu Porta v Třebíči. Rok konání připomíná velký programový plakát na dveřích redakce. Rok 1975. Uprostřed šéfredaktor Jan Krůta, kulturní redaktor týdeníku Mladý svět, zády sedící Dagmar Sedlická, kulturní redaktorka deníku Mladá fronta, vlevo stojící spolupracovník Miloslav Jakub Langer, významný člen štábu Porty zastupující ministerský ÚDLUT, velká postava Porty od jejího počátku v 60. letech až po Mildův odchod do emigrace v 80. letech minulého století. Ještě předtím stačil s Ivanem Doležalem napsat, časopisecky publikovat i knižně vydat v nakladatelství Práce záslužný titul Porta je brána. A vpravo s rukopisem Fedor Skotal, v té době redaktor Brněnského večerníku. Za ním stojící hráč brněnských Hráčů Norbert Tomek se slečnou, kterou si buďto vzal, nebo nevzal. Ze slečny stejně není moc vidět. Všichni jsou mladí a hezcí.
Připomeňme, že to byl rok, kdy definitivně vstoupili na scénu pražští Brontosauři Jana a Franty Nedvědových s úžasnou zpěvačkou Zdeňkou Toskovou, zanedlouho Tichotovou. Vyhráli trampskou kategorii s folkovou, nadčasovou a neprávem zapomenutou Johankou z Arku. Byl to ročník, kdy přijela kapela vynálezce Porty Jiřího Šosvalda, který si Portu vymyslel proto, že se svou country skupinou neměl kde hrát – a vyhráli folkovou kategorii. A třeba Verumka Kadaň zaujala provedením písničky Vojty Kiďáka Tomáška Česačů bavlny bál. A že Josef Kobra Kučera nikdy nezapomněl, že jsme byli ubytovaní v dívčím internátu. Chápu, že už dávno zapomněl, že jsme byli ubytováni spolu.
Zatímco Porta pokračovala ještě v neděli a vycházel i Portýr, šéfredaktor Honza Krůta v sobotu večer odjížděl. Udělal mimořádnou věc – sešel se postupně v ústraní se mnou, s Kobrou, zřejmě i s Luďou Razimovou a Dášou Sedlickou a řekl nám – dohlídni na to, prosím. Věřím ti. Všichni jsme tehdy cítili neobyčejnou odpovědnost a Kobra až do své smrti říkal, že byl šéfredaktorem.
Foto: archív Fedora Skotala