Jak mi Václav Havel vypil pivo a stal se prezidentem

Sluníčko svléká děvčata, slečny a paní z kalhot a dlouhých sukní. Protože mám zablokovaný krk a musím se otáčet za krásnýma nohama celým tělem, tak se strašně nadřu. Jsem totiž, na rozdíl od pana Párala, který je horňák, dolňák. Vyklenutá lýtka, půvabná stehna a sice zakrytá, ale nádherná prdélka jsou silným estetickým zážitkem. Pravda je, že minisukně se objevují už v předjaří. To se odhalují ty dívky a ženy, které nemají nohy jako manekýny, aby přilákaly naše pohledy, než přijde čas krasavic.. Jaro bývá někdy krásné, někdy aprílové. Jedna vlašťovička jaro nedělá. Pokud tedy přiletěla v první teplé dny, musel ji následný chlad zaskočit.

Měl jsem chuť nazvat sloupek „NASRANÁ VLAŠŤOVKA“, ale pak se zase vyčasilo a elegantní ptactvo mohlo opravovat loňská hnízda ve stájích a pod střechami, nebo sbírat bláto na nová. Znalý těchto čtvrt nebo polokoulí vytvořených z hlíny jsem se dlouho podivoval na tím, že Číňani vlaštovčí hnízda jedí a považují je za pochoutku. Až ve velmi dospělém věku jsem se dozvěděl, že v Číně si vlašťovky staví hnízda z mladých bambusových výhonků a protože nemají WC a čůrají pod sebe, tak bambus nějak chemicky reaguje a vzniká z něho, po uvaření, jedinečná pochoutka.

To v Itálii se o hnízda nezajímají, ale vlašťovky, které u nás hřadovaly na telegrafních drátech, chytají do sítí a pojídají. A to jsou prosím pokračovatelé antické kultury. U nás se na jaře začínají vysazovat kulturní plodiny, abychom, pokud nám to EU dovolí, je mohli na podzim sklízet. A i když jaro s letními teplotami netrvalo dlouho a nastoupilo sychravé podzimní počasí, sklízí se jenom rané brambory, které jsou vynikající s balkánským sýrem, což ostatně bylo poslední jídlo nebohého exprezidenta Václava Havla, který se dostal na Hrad, protože mi vypil pivo.

Totiž: zavolal mi Karel Steigerwald, že se z Rakouska vrací Pavel Landovský a dorazí do Divadla na zábradlí. Tak jsem se tam vypravil. Tehdy se v divadlech nehrálo, ale publikum, které si zakoupilo lístky, trpělivě poslouchalo obrozenecké pindy ze scény. Teď bylo publikum napjaté, protože jim oznámili, že je čeká jedinečné překvapení. Nevěděli to co já, že překvapením je Landovský, který po uvítání v Bratislavě putuje do Prahy. Já, vědoucí, jsem proto seděl v bufetu, koupil si pivo, postavil ho na opěradlo křesla a maličko upil. Vtom do předsálí vtrhl hlouček Havlových bodyguardů a z křesla mě neúctivě vyhodili. Sedl si do něj Havel. Tak jsem šel k němu a povídám: „Pivo“. On se na mě usmál, vzal pivo z opěradla a řekl: „To je to pravé. Děkuju.“

V jednu hodinu v noci dorazil Pavel, ale to už je jiný příběh a hlavně se netýká jara, i když si někteří myslí, že podzim 1989 je pokračováním jara 1968. Ovšem musím ocitovat první slova Pavla k tleskajícímu publiku: „Lidi, svoboda je krásná, ale pamatujte si, že všude jde hlavně o peníze.“

Pamatuju si.

Jaro plné slunce a lásky vám, všem slušným lidem, přeju. Ti neslušní si ho můžou koupit.