Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Vilém Zítra má svátek Maxmilián


O české muzice a českých muzikantech se toho lze dočíst čím dál víc nejen doma, ale i ve světě. Nejen proto, že spousta muzikantů už za minulého režimu opustila starou vlast a rozprchla se do všech světových stran. Nejen proto, že proslulá hudebnost Čechů se prosazuje i v žánrech, kterým se říkalo menšinové, které vznikly někde třeba na opačné straně zeměkoule, ale díky muzikantům a českým textařům tady zdomácněly anebo se trochu pozměnily. Také proto, že čeští muzikanti mají zpravidla dobrý kořínek a rozhodně nemusíme závidět třeba Kubáncům, že udělali díru do světa deskou svého Buena Vista Social Clubu, kde věkový průměr muzikantů byl 8O let.


Já jsem – při uvádění například Fleretu s Jarmilou Šulákovou – vždycky říkal, že co jsem na světě, zpívá Jarmila Šuláková. A když vezmeme kapely, je to stejné. Spirituál kvintet oslavil půlstoletí, Kamarádi táborových ohňů s nestárnoucím Ferry Fridrichem u steel kytary, Petr Janda, Honza Nedvěd, Pavel Bobek, Honza Vančura, Pavel Sedláček, Miky Ryvola, Ivan Mládek, Marko Čermák, a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho a jmenovat kluky, kteří těší své posluchače už kolikáté generace, ačkoliv sami se dávno z těch klukovských let dostali věkem do úplně jiné kategorie. Naštěstí opravdu jen věkem, nikoliv náturou.

A teď Zelenáči. Věcný text na jejich webových stránkách uvádí, že :“ v tomto kmenovém seskupení hraje skupina Zelenáči již od roku 1974. Za tu dobu vydala 22 dlouhohrajících desek.Na jejich koncertních vystoupeních posluchači slyší celý průřez tvorbou včetně slavných hitů této kapely.“

Když jsem v zimě jel s Wabi Daňkem s otazníky v duši na zimní potlach ve vyhřívaném stanu (!) v Lysé nad Labem, přijeli jsme k velkému cirkusovému šapitó, vyhřívanému fukary a našlapanými diváky právě ve chvíli, kdy finišovala úvodní kapela – Zelenáči – a nadšení diváci je nechtěli pustit z podia. Vše nasvědčovalo tomu, že zimní potlach začal pořádným nářezem. Na to všechno jsem myslel, když jsem dusal nahoru Nerudovou ulicí a hledal obvyklou odbočku k Baráčnické rychtě, nevěda, že ten dům je dnes již zavřený a do Rychty jsem se dostal slušnou zatáčkou přes Tržiště. Naštěstí to pořád všechno byla jen Malá strana.

V suterénu podstatného stavení s nápisem „ Všebaráčnická rychta“ na omítce je sál, ozdobený řadou zasklených fotografií z historie pražských baráčníků, se dvěma baráčnickými prapory v rozích vedle podia, ale především plný úžasných stop, které tam zůstaly, jak sálem kráčela historie. Řekl bych, že je jen málo znamenitých muzikantů v této zemi, kteří tu nehráli – ale nejsem historik ani hudbyznalec, tak to tak berte.

Milan Krbec

Franta Kacafírek a Pavel Král

Pavel Král

Židle kolem stolů se zaplnily, svižná obsluha už byla v plném tréninku, ještě než koncert vypukl. Dubnový „ Saloon Zelenáčů“ začal znělkou , obsahující řadu názvů hitů a předjímající hudební potravu, která záhy daleko předčí tu, která se nosila na talířích z kuchyně. A netrvalo dlouho, stačila první písnička o holčičce ve tříčtvrtťovém rytmu a na volném čtverci před kapelou se objevil první tančící pár.

Představím kapelu: výkonným kapelníkem je Milan Krbec, kytarista, zpěvák, spíkr,spojka mezi kapelou a Mirkem Hoffmannem, který se ještě pořád necítí tak fit, aby mohl s kapelou na podium, ale na většině písniček je podepsaný a co teď momentálně neuzpívá, zapějí za něho jiní. Například další kytarista Pavel Král, který vypadá s nadsázkou trošku jako utahaný Saturnin,ale s překvapivě  mladým hlasem. Třetím v čelní řadě je noblesní houslista Franta Kacafírek, který patří do elitní sestavy fidlerů, kteří v naší zeměpisné šířce proslavili Pomerančový expres a jeho housle jsou doma i v bigbeatu a dalších žánrech. Zezadu ( a na Rychtě osvětleni modrým světlem) drží rytmus a tempo bubeník Jarda Hnyk, který bude napřesrok slavit osmdesátku a taky by mu to nikdo na první pohled a hlavně poslech nehádal.

A pětici uzavírá basový kytarista Jirka Drnec, kterého dlouholetí příznivci Zelenáčů poznávali podle dlouhého šedivého hára a dneska trápil našeho fotografa Frantu Heřmana,protože modré svělo se odráželo od vysokého čela a Franta měl starost, jak nafotit obličej, aby to nebyl černoch v tunelu.

Koncert trval skoro tři hodiny, včetně ne moc dlouhých přestávek, takže playlist vám tu nenabídnu, ale pár titulů – aspoň pro představu – ano: zazněla písnička o vozu do Tennessee, o nandání modrých džín, o sezení na pátém patníku, o Casey Jonesovi, o Ročníku 49,Jesse Jamesovi a spousta dalších, které posluchačům v zaplněném sále evokovaly právě tu jejich vzpomínku. A samozřejmě přibývalo párů, které plnily prostor před muzikanty. Když zazněly Písně větru z hor jsem se musel mimoděk usmát, protože fandové Járy da Cimrmana dobře znají Cimrmanovu scénku Vítr z hor a Zelenáči mají s Cimrmany podobné například to, že se stěhovali po různých Prahách a různých podiích, aby si mohli zahrát. Píseň Brassero byla určena posluchačce Soně nejen k nedávnému svátku, ale i za koláče, které muzikantům přinesla ( a Milan Krbec potěšil poznámkou, že tentokrát se díky koláčům mohli před koncertem i navečeřet…)

Údery do stolu na druhé doby a přátelská komunikace mezi jevištěm a hledištěm jen podtrhly skutečnost, že Zelenáči mají pevné jádro svých příznivců. Když doba pokročila a nachýlila se poslední píseň, pokračoval po ni potlesk tak dlouho, dokud se pětka muzikantů nevrátila a nespustila přídavek tak žádaný, jako andělů chór…Ale stejně to nestačilo, a tak až šest bílých koní ukončilo dubnový Saloon a diváci dostali od Milana Krbce pozvánku na 7. května, protože Saloony Zelenáčů jsou v Baráčnické Rychtě každé první pondělí v měsíci.

Byl to moc pěkný večer a říkal jsem si to, co i při řadě jiných zdařilých koncertů – nenarodili jsme se tak úplně zle, když i přes tolik různých životních problémů a malérů máme to štěstí, že jsou kolem nás takoví muzikanti.

Franta Kacafírek - Pavel Král - Milan Krbec - útočná lajna

František Kacafírek - při jeho Pomerančáku nikdo ani nedýchal

Jarda Hnyk v modrém

No nepřipomíná vám Pavel Král Saturnina ?

Baskytarista Jirka Drnec

Pavel Král a Milan Krbec

Bubeník Jarda Hnyk

František Kacafírek, Pavel Král, Milan Krbec, vzadu Jarda Hnyk a Jirka Drnec

Zelenáči s přáteli a jeden hnědý kůň, jehož barva se na černobílém filmu nepozná

"Nehrající kapelník" Zelenáčů - Mirek Hoffmann ještě jako Greenhorn

Foto: František Heřman

Foto týdne

Jste náš host číslo

8920292

Melanž

  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz