K nedožitým pětaosmdesátým narozeninám jednoho z našich nejpozoruhodnějších písňových textařů.

V knížce Básník na pěti linkách uvedl: „Já píšu vždycky jako Vrba, ať je to pro kohokoliv. Pro slavného i pro toho, co slavným nikdy nebude. Vždycky k tomu přistupuju, jako bych měl tesat Michelangelovu sochu… Když jsem kdysi objevil texty Dylana, Cohena a Mitchellové, zjistil jsem s úžasem, že mám něco podobného napsaného už dávno a že ačkoliv žijeme v úplně rozdílných systémech na opačném konci zeměkoule, vytáčejí nás úplně stejný věci.“

Country beat na pražském letišti po příletu z Nashville

Country hudba a styl – to byl vždycky můj hrnek kafe. Velmi dobře to šlo dohromady i s mým trampováním a s ním zase pár písniček, které jsem v šedesátých letech v okouzlení z atmosféry v osadě Zlatý klíč - a koneckonců v celém tehdejším trampském hnutí - napsal.

Miki Volek k dělníkům romského původu brzy ráno, když právě končil jeden z jeho dlouhých dní: "Vidíte to, vy si tady klidně kopete, a my na vás musíme zpívat."

(Z knihy Pavla Chrastiny a Jeňýka Pacáka Olympic chvíli po ránu a zase znovu spolu)

Bylo to v roce 1969. Bylo mi čtrnáct a půl, naši vedli pohřební řeči o tomhle státě a otec už věděl, že poletí z partaje a z místa. A říkal, že se asi nedostanu na školu. Ale byly vánoce a my děti seděly u jediného programu televize, který k nám doletěl a byli jsme nostalgičtí. A tuším, že na Štěpána večer televize krátce oznámila, že tragicky zemřel Jiří Šlitr. A já měl asi poprvé v životě pocit, že to je konec. A stokrát jsem si od té doby položil otázku, jak by žil, kdyby žil dál. Co by napsal, zahrál, namaloval.

Desperádi z Karviné byli účastni záchraně Porty, možná za ni mimoděk trochu mohli. Znali jsme se už z ústecké etapy festivalu, jejich zpěvačka Liba Palová se stala v roce 1970 vůbec první Miss Porta.

Stál jsem u okna brněnské redakce zastaveného měsíčníku Kurýr, jehož jsem byl posledním pozůstatkem, a který jsem opatrně likvidoval. Před domem zastavila černá limuzína a z ní vystoupili mužové v oblecích. – Jdou si pro mne, napadlo mne. Byl začátek roku 1971.

V červnu 1970 skončil v Ústí nad Labem čtvrtý ročník festivalu Porta a tým nadšenců se snažil o jeho zachování. V prosinci se v pražské Lucerně konal druhý ročník noblesního Folk a country festivalu. Nebylo to pokračování, tento vlak jel po jiné, daleko komerčnější koleji, ale rovněž neměl dlouhý dojezd. Začala normalizace. Avšak spojení festivalu s Portou, nepočítaje účinkující, zde bylo. Festivalový zpravodaj (na snímku) tvořili Josef Kobra Kučera a Fedor Skotal, a s nimi brněnský novinář Ladislav Vencálek. Všichni tři se už před tím sešli v redakci měsíčníku Zálesák. Zastaven byl v polovině roku 1970.

V seriálu Československé televize Dobrá voda (1982)

Před dvaceti lety na louce na břehu Staré řeky

Balím se na čundr. Znáte to – lehký letní spacák, miniaturní stan, ve kterém musíte spát napříč, abyste se vešli i s kytarou, a ta kytara. Mám ji novou, malou lehkou kytaru na čundr. Miluju kytary, mám čtyři, a neustále se bráním pokušení kupovat další. Tahle je od chvalně známé firmy Cort a Honza Vyčítal jí bude říkat Čort.

Vůbec se nelíbila svým spolužákům na střední škole Thomase Jeffersona. „Nehodila jsem se,“ vzpomíná. „Četla jsem jak divá knihy, malovala a nenadávala na negry.“ Měla nadváhu a uhry v obličeji.  Spolužáci se jí posmívali a ona poslouchala Bessie Smith a Leadbellyho. Nedokončila Texaskou universitu v Austinu. O něco později, když byla slavná, napsaly školní noviny: „Troufla si být odlišná.“