Muzeum jsou nejen sbírky, ale hlavně barák, v němž se musí topit, svítit, o který se někdo musí starat a v kterém pracuje ve dne v noci řada lidí, jež je třeba platit. Muzeum je natolik nákladná investice, že si ji (nezapomínám na Vojtu Náprstka) v dnešních podmínkách může dovolit hlavně stát. Stát ovšem má jiné starosti, například starosti co s těmi muzei, které už provozuje.

Stát má spoustu starostí, a jsou trochu jinak vnímány, než před listopadem ´89. Teprve po převratu se mohla regulérně budovat představa o tom, že své muzeum může mít třeba i tramping. Vím, že ta idea rotuje už řadu let. Mnohokrát jsem o tom mluvil se zesnulým Brňanem Henry Chylíkem. Ten to léta probíral s Miroslavem Prckem Navrátilem, úspěšným podnikatelem z Tišnova. Pánové byli oba úspěšní, a na společných vandrech s báglem po východním Pacifiku, Patagonii nebo i při krátkém trailu po Madeiře měli téma na společné večery.

Ve své době se zdála docela realistická představa pořadatelů Porty v Ústí nad Labem, dokonce jsem Jindrovi Šrejbrovi v té době předal pár prvních artefaktů. Mělo zde vzniknout muzeum Porty a trampingu, neboť především v prvních létech festivalu kráčely oba fenomény ruku v ruce. Před několika lety jsem (čundrem) zajel do Oblastního muzea v Jílovém u Prahy. Přebudovávali tamní malou trampskou expozici, a já jsem přijel nabídnout spolupráci včetně možných sponzorů. Byl jsem v té době uprostřed dějin trampingu, ležel jsem v nich dny a noci. Na základě stipendia Nadace Český literární fond jsem skoro rok pracoval na scénáři třináctihodinového TV seriálu Fenomén tramping, který stále čeká v České televizi na realizaci.

Z domluvy s muzeem v Jílovém nakonec nic nebylo, dali přednost vizi, kterou zpracovával nebožtík Václav Měch Eminger.

V těchto dnech napsal nejen nám Fred Jedlička, který léta společně s dalšími kamarády sbírá a utřiďuje předměty, dokumentující vývoj trampingu. Vyzvali jsme k vyjádření i druhou partu – občanské sdružení Naše muzeum, jež ve spolupráci s Národním muzeem v Praze sbírá artefakty pro stálou expozici trampingu v prostorách Národního muzea. Naše muzeum má vyřešeny některé základní otázky – financování začátku práce a odborný dohled, odbornou péči respektované muzejnice Zuzany Poláčkové.

Nevíme, jak na Pardubicku dopadly komunální volby, jejichž výsledek může mít na Fredův projekt zásadní vliv. Vědomě žádné ze dvou stanovisek nekomentujeme. Rozumíme jim a chápeme obě strany. Obě strany jsou navíc naši přátelé, kamarádi.

Fedor Skotal – Ňuf

Projekt Trampský areál Osada - stav 2010

Kamarádky, kamarádi, osadníci, samotáři, dovolte mi, abych vás informoval, jak probíhá příprava a realizace prvního trampského muzea českých a slovenských trampů.

Jak mnozí z vás víte, na 11. Slovensko - českém potlachu na Dunaji (2004), na radě sheriffů bylo dohodnuto, že by bylo dobré a vhodné vytvořit vlastní trampské muzeum českých a slovenských trampů, které by bylo všem kamarádům celoročně přístupné a to včetně badatelny a trampských archivů. Tohoto nelehkého úkolu se potom ujali kamarádi Sam a Prcek. Bohužel Sam zemřel a Prcek jde svoji cestou sbírek pro Národní muzeum.

Myšlenka založení vlastního trampského muzea českých a slovenských trampů, rozhodnutí rady sheriffů z Dunaje se zalíbila partě K.F.T.P., která již mezitím založila mnoho trampských archivů:

archív trampských písní,

archív trampských osad,

trampských písničkářů, osobností, řezbářů,

trampských časopisů,

trampských kalendářů a jiných.

A protože informací, dokumentů, archiválií, trojrozměrných předmětů se počaly množit, rozhodla se parta K.F.T.P. prozatím založit mobilní trampské muzeum českých a slovenských trampů, se kterým se můžete setkat na mnoha trampských potlaších, festivalech, trampských akcích.

Mezitím cca dva roky probíhalo mnoho jednání s politiky na nejrůznějších úrovních. Až letos (2010) v Pardubickém kraji, si konečně uvědomili, že tramping je opravdu kulturní dědictví českého a slovenského národa a že je třeba jej uchovat pro budoucí nejen trampské pokolení a počalo konkrétní vyjednávání o vzniku a realizaci prvního trampského muzea českých a slovenských trampů. Za tímto účelem byla založena OPS, byl vyhledán pozemek v dostupnosti dopravních prostředků, železnice, autobusy, osobní automobily, cyklostezky a jiné…

V současné době začínají probíhat jednání o zpracování projektové dokumentace, zpracování žádostí o dotace a další přípravné fáze. V rámci rozvoje cestovního ruchu byl ze strany trampů akceptován názor, že bude zejména finančně podpořen projekt, kde nebude jen trampské muzeum, ale v areálu bude dál možnost tábořit a to jako veřejné tábořiště, dále ubytování dle III., II. a I. kategorie v trampských srubech, bude zde přírodní amfiteátr, sportoviště, odpočívadlo cykloturistů apod.

To všechno za předpokladu, že celý areál Osada bude v trampském stylu (který zatím nese pracovní název), tj. zejména všechny stavby budou srubové, u ohniště totémy, prostě opravdu jako na trampské osadě.

Otevření trampského areálu se předpokládá v letech 2012 – 2013.

Kamarádky, kamarádi, většina z vás se mohla již sama seznámit s naší myšlenkou, kterou prezentujeme na mobilním trampském muzeu českých a slovenských trampů a samozřejmě ve stálém trampském muzeu budou k dispozici rozsáhlejší trampské expozice včetně většího množství trojrozměrných předmětů.

Jménem K.F.T.P. a týmu pracovníků OPS, bychom vám chtěli poděkovat za to, jak nám do našich trampských archivů i mobilního trampského muzea zasíláte nejrůznější informace, trampské časopisy, trampské knihy, oblastní i osadní historie, nejrůznější trampské relikvie, trojrozměrné předměty a další, které nám slouží k vylepšení mobilního trampského muzea, doplnění trampských archivů a vše potom bude umístěno ve stálém trampském muzeu českých a slovenských trampů, kam budete mít mimo expozice, přístup i do badatelny pro trampské historiky, ale i trampských archivů a areál budete moci využívat pro nejrozmanitější trampské akce, včetně hudebních koncertů trampských skupin, nebo jen tak na vandr, neboť v těsné blízkosti tohoto areálu je i chráněná krajinná oblast Lodrant kde je na co se dívat a pozorovat.

Těšíme se, až si všichni společně přestřihneme pásku na otevření prvního trampského muzea českých a slovenských trampů a splní se tak sen nejednoho trampa, který trampingu, kamarádství, trampským písním, lásce k přírodě zasvětil celý svůj život a za nic na světě tuto zálibu nevyměnil a měl ji vždy na prvním místě a byl ochoten pro ní mnoho obětovat na úkor svého ……

Jménem K.F.T.P. ( Kamarádi festivalu trampských písní )

Fred

Příspěvek do diskuse k Fredovu projektu

Hned na začátku musím napsat, že si úsilí kamaráda Freda Jedličky velice vážím. Před jeho pracovním nasazením, dlouhodobostí jeho sběratelské činnosti a nezlomným optimismem je třeba smeknout. Přitom je na vše téměř sám, přes nezištnou pomoc kamarádů z K.F.T.P. Musí nést na svých bedrech obrovský balvan odpovědnosti za sbírky, které mu předali kamarádi v očekávání, že budou brzo vystaveny, za sliby, které vyslovil před trampskou veřejností a rovněž za projekt, který nyní všude avizuje. Je toho hodně na jednoho člověka, který má už svá léta a je v nelehké životní situaci. Ekonomické zajištění takového projektu, zvláště v dnešní době, ale i v budoucnosti, je totiž velmi problematické. Nyní se hodně hovoří o trvalé udržitelnosti každého podporovaného projektu z hlediska dlouhodobé samofinancovatelnosti. Lze ji najít i zde?

Kamarád Fred opakovaně odmítl podanou ruku ke spolupráci, kterou jsme nabízeli. Možná proto, že naše cesta je poněkud jiná. Naše občanské sdružení totiž věří v týmovou práci ve spojení s odborníky – muzejními pracovníky. Neklademe si za cíl vytvořit něco, k čemu nemáme potřebné vzdělání ani prostředky. Chceme jen usnadnit cestu trampských sbírek od jejich dárce k instituci, která je bez všech pochybností odborně zpracuje a vystaví. Jen tak se totiž mohou stát skvosty naší trampské tradice součástí národního kulturního dědictví a mohou být formou výstav a stálých expozic v Národním muzeu zpřístupněny opravdu všem. Jen dobře odborně ošetřené předměty, náležitě vystavené a zabezpečené, mohou vypovídat pravdivě a v celé své šíři o nás trampech a naší již téměř stoleté historii.

Je dobré, že jsou cesty dvě a tím má každý možnost se rozhodnout, jakou se dá. Nevylučuje se přitom jejich vzájemné spojení, třeba někdy v budoucnosti.

Zuzana, Naše muzeum, o.s.