Stráníci zahajovali

Folkový kvítek začal druhou desítku svých konopištských finále a to letošní zase stálo za to. Začalo sice způsobem, odpovídajícím prvnímu zmrzlému muži, ale Pankrác se tentokrát zachoval gentlemansky a od docela hustého deště a zimy po ránu a dopoledne, se během dne vypracoval až k modré obloze, sluníčku a i když teplo vypadá jinak (v závěru koncertu už se zpěvákům kouřilo od úst), hlavní bylo, že nepršelo a na obloze se občas začernaly jen dvojice tažného motoráku a taženého větroně.

Začali Stráníci ( aby Verunka s Lubošem mohli záhy usednout do poroty) s Mírou Ošancem a novým basákem Pavlem Liptákem a Míra s roztomilostí sobě vlastní přesvědčoval přibývající publikum, že sledují vystoupení skupiny Mirek, o níž jen zaslepení moderátoři stále tvrdí, že to jsou Stráníci… Aby ten start byl opravdu s forsáží, přijela hned na začátek hradecká Lokálka se spíkrem Vaškem Součkem a nenechala nikoho na pochybách, že jsou na správném festivalu.

A začala první část souboje finalistů, kteří postoupili z oblastních nebo ústředního kola a hned první z nich – Michal Horák – potěšil skutečností, že roste další generace Tomášů Klusů a další jeho soupeři a soupeřky, jednotlivci i skupiny, zaměstnali slušně sedmičlennou odbornou porotu, vedenou někdejším spoluzakladatelem Poutníků Františkem Linhárkem, vedle něhož si dělali důležité poznámky Tomáš Berka, Mirek Fišar, Luboš Hrdlička, Jeroným Lešner a manželé Stráníkovi.

Poločas soutěžního zápolení vyplnilo Duo Klíč, tedy Pavla a Jaroslav Marianovi, s nimiž zpívala Klíčácké písně značná část už dobře zaplněného hlediště a ti další mnozí, kteří doma sečkali až přestane ranní déšť, byl uvítáni skvělou informací, že někdejší kultovní

kapela Klíč se - po třiceti letech od svého vzniku a deseti letech od svého zániku- zase sejde a mezi srpnem a prosincem 2012 absolvuje deset jubilejních koncertů ( první na Landštejně 22. srpna) a dokonce natočí desku !

Ve druhé půli soutěžního zápolení přibývalo nejen diváků, ale i urputnosti finalistů, z níž trochu vystoupilo jen ocenění nejmladšího účastníka – devítileté Radky Bělíkové, odměněné Samsonovou knížkou , v níž jsou mj. i noty a akordové značky všech jeho

„zvířecích“ písniček a kromě toho i velmi užitečné cédéčko. A třeba osmnáctiletá Jana Věnečková, dvojnásobná vítězka z minulých ročníků, musela zvládnout i skutečnost, že na Konopišti při Folkovém kvítku (který je do osmnácti let )soutěží už naposledy. S Terezou Chovitovou z Jindřichova Hradce, která hrála na klávesy i na kytaru ( a nebyla v tomhle dvojboji mezi nadanými muzikanty výjimkou) ukončila porota svou práci, šla se poradit a podium ovládli ti, kteří ve svých začátcích nic podobného Folkovému kvítku nezažili, ale na něž se už zaplněný amfiteátr hodně a zaslouženě těšil.

Začali Nezmaři, legendární kapela,s legendárním písničkářem Mikim Ryvolou, jemuž se k jeho nedávným sedmdesátinám uklonilo celé hlediště, ale to ještě nebylo všechno: Vláďa Růža zařídil a Hana Vítková vytvořila asi půlmetrovou sošku Mikiho jak hraje – a byla to bomba. Nezmarští samozřejmě hned gratulovali Mikimu, že má sochu v životní velikosti, ale vystudovaný absolvent bechyňské keramické školy byl možná i dojat, každopádně se mu jeho vymodelovaný portrét líbil a aplaudujícímu publiku jen skoro tiše vzkázal „Děkuji vám, mladí!“

A pak už to šlo ráz na ráz – Pavel Dobeš s Tomášem Kotrbou ( Matěj Kotrba aneb Císařův pekař a Pekařův císař by z něho jistě měli radost), Spirituál kvintet se dvěma pro mnohé novými tvářemi – zpěvačkou Veronikou Součkovou a kontrabasistou Pájou Peroutkou, který převzal od Dušana Vančury ( kvůli problémům s rukou) basový part a z Dušana se tak stala další pěvecká hvězda souboru. Očekávaný návrat dvojice Stropnický-Jiráň se sice neuskutečnil, protože večer před Kvítkem Martin Stropnický ve Vinohradském divadle zkolaboval, ale Jenda Jiráň s divadelní kapelou Botafogo nechyběli, předvedli venkovnímu amfiteátru ( na rozdíl od obvyklých klubů) svou chytrou muziku a Jenda, který s Martinem nehráli 23 let a na comeback se velmi těšil, zalitoval partnerových problémů a moc hezky o něm povyprávěl.

Přišel Robert Křesťan a s ním Druhá tráva. Ovace stoupaly a když na závěr zazněl legendární desetiminutový song Telegraph Road, bylo jasné jednak proč jsou tak slavní na celém světě, jednak že nemohou jen tak odejít. Nakonec se nejdéle zdržel Robert Křesťan, protože se u kulatého stolku podepsal na ubrus vítězů a ředitel festivalu Jiří Hopp mu připnul medaili pro osobnost folku a country, neboť tak rozhodli v hlasování na webových stránkách Folkového kvítku diváci. Ostatně to „ jen tak“ platilo u všech účinkujích, kteří přidávali a kdyby měli zahrát celému amfíku po libosti, trval by festival ještě teď.

Parta výtečných plzeňských muzikantů Cop už přišla do pěkně rozjetého prostředí a po jejich vystoupení byla ta správná chvíle k defilé všech finalistů a vyhlášení výsledků. Odborná porota rozhodla takto: v soutěži skupin 1. Nautika z Jablonce n.N., . 2. Druhá identita z Hradce Králové, 3. Blue Ray z Jablonce n.N., v soutěži jednotlivců 1. Jana Věnečková z Litomyšle, 2. Kristina Nídlová z Protivína, 3. Michal Horák z Vysoké n.L. Na krásnou dřevěnou cenu tak dosáhla nejen devítiletá Radka, hrající v Nautice na basovou kytaru , metalofon a flétnu, ale i osmnáctiletá autorka, houslistka a mandolinistka Jana Věnečková, která tak dosáhla na Konopišti hattriku. A pořadatelé nezapomněli ani na ocenění diváckých hlasů, protože tři vylosovaní dostali také pěkné dárky.

Západočeský Semtex se spojil se severočeskými Beruškami a byl to očekávaný nářez, který si při písničce o plzeňské věži s muzikanty vystřihl i Jirka Hopp. Napadlo mě, že velké logo „Folkový kvítek“ na pozadí podia by se příště mohlo lehce pozměnit na „ Folková kvítka“, protože to, co předváděly Berušky a Semtex…

Uklidnění – ale jen na chvíli – přinesly tanečnice Crash Dance, které začaly klasickým country tancem, ale pak se na podiu zbavily svrchních úborů, zahodily je směrem k divákům a předvedly moderní verzi.

Proč to bylo jen chvilkové uklidnění vyšlo okamžitě najevo, když začali hrát Tomáš Klus s Jirkou Kučerovským. Samozřejmě všichni čekali na živé provedení „ Za co, panebože, za co“, ale oba kytaristé ( Tomáš v závěru jen s mikrofonem) pustili z podia tolik energie, že se nikdo nemohl divit, jaká nám to tu vyrostla hvězda.

Vzhledem k tomu, že nad Konopištěm už se setmělo, mohli si diváci zazpívat společně s projekcí hudebních klipů bratří Nedvědů, Zuzany Navarové, Nerezu, bratří Ebenů či skupiny Buty. Skupinu Žalman a spol. ( Pavel Žalman Lohonka společně s Petrem Novotným, Míšou Hálkovou a Pavlem Malinou),to sice trochu pozdrželo, ale zato stejně jako předposlední Hop trop Hop trop či finišující Děda Mládek Ilegal Band měli dost času a klidu na pečlivou připravu. Ostatně jen pochvalně se vyjadřovali účinkující muzikanti o zvukařích Hanýžce a Jardovi Horynových, kteří byli pečliví celých šestnáct hodin , co letošní Folkový kvítek trval. Poslední kapela totiž skončila ve dvě ráno…